|
Pojedete-li z Lysé nad Labem na Mělník
nejkratší cestou po okresních silnicích, určitě projedete
třemi vesnicemi, jež se jmenují
Hlavenec,
Kostelní Hlavno a Sudovo Hlavno. Jejich názvy
vznikly podle pověsti o vladykovi Sudovi, který byl přepaden
při návratu z lovu. V sousední vesnici
Konětopech
mu prý utopili koně, jeho kosti byly uloženy v Kostelním
Hlavně, hlava odpočívá v Hlavenci a vesnice, v níž sídlil v
malé tvrzi nese jeho jméno Sudovo Hlavno. Jiná legenda
odvozuje název tří obcí od nedalekého návrší ležícícho v
nadmořské výšce 206m, nazvaného podle svého tvaru Kobylí
hlava. Tedy Hlava, v nejstarších dobách Glaven, Hlaven a
Hlavenec. Slovo Hlaven bylo později přechýleno do středního
rodu a dostalo podobu Hlavno. Hlavenec je prý jeho
zdrobnělina a znamenalo to dvůr u (Kobylí) Hlavy. Vykládá se
též, že slovo Hlavno vzniklo od slova „hlaven“, což
označovalo nedopalek polena, z něhož se v milíři pálilo
uhlí. Je doloženo, že v těchto místech byly rozsáhlé lesy,
ve kterých uhlíři uhlí pálili.
Historikové se přiklánějí k tomu, že ves Sudovo Hlavno byla
pro rozlišení od stejnojmenné sousední vsi nazývána Hlaven
Rynšův. Ryneš byla domácká zkratka jména Rynhart, Reinhart.
„Když pak vsi této nabyl rod Sudů, byla nazvána Sudovo
Hlavno. Jméno Suda byla domácká zkratka osobních jmen
Sudimír nebo Sudivoj.“
Název Rynšovo Hlavno se vyskytuje v zakládající listině
Boleslavské kapituly od r. 1052. Je známá listina, v níž
olomoucký měšťan Suda prodává v r. 1130 ves biskupu
Olomouckému.
Listinné zprávy pak dále potvrzují, že před husitskými
válkami bylo v Sudově Hlavně „dvojí zboží“. Část byla
obročím kanovníka kustoda kapituly Boleslavské do r. 1384.
Již však r. 1386 „vysadila kapitula dvůr zdejší právem
zákupním panoši Janu z Hlavence. Jan z Hlavence nebo některý
z jeho dědiců byl původcem neveliké tvrze, patrně toliko
dřevěné na kamenné podezdívce, která zašla již v 16. století
a toliko zbytky základů po ní v zahradě č.p. 28 se
spatřují“. Nástupcem Janovým byl Řehoř z Hlavna, připomínaný
kolem r. 1400.
Za husitských válek kapitula své panství ztratila. „Zboží
jejího nabyl vladycký rod Sudů z Kunratic, z něhož se
připomínají Petr (1456-1463) a Martin (1507-1514). Po tomto
rodě zove se ves Hlavnem Sudovým. Jim podařilo se získati i
druhé části vsi, od nich pak nabyla vsi celé obec Nymburská,
již r. 1457 Ferdinandem I. v plen vzata, s počátku se statky
nejvyššího purkrabí a r. 1559 s panstvím Brandejským
spojena.“
Tvrz stála „na konci západního pořadí“ a r. 1651 je o
ní zaznamenáno v urbáři = pozemkové knize: „plac
vyhraženej, kdež toliko tráva se seká, v němž kus slívoví
jest porostlý to místo“. Dvůr byl po r. 1547 opuštěn a pole
pronajímána. Roku 1651 bylo stavení téhož dvora pusté a
sešlé“. Nade vsí na severozápadní straně bývala vinice a
„bývalo v ní vína v mírnosti obrody okolo 30 věder ročně,
náklad na ni ročně 36 kop grošů míšenských“. Mezi
vinnými keři bývaly broskve a meruňky a užívalo se zde za
ovoce kolem 15 kop grošů. Roku 1651 byla již tato vinice „zašlá“
a její půda byla za plat rozdělena poddaným.
Dostatek luk a mohutné lesy, které obklopovaly ze všech
stran všechna tři Hlavna a zvláště se rozprostíraly na
výšině nade vsí směrem ke Konětopům, kde se od nepaměti říká
Na Dlouhém běhu, oplývaly množstvím zvěře. Proto byl po r.
1547 v Sudově Hlavně zvláštní myslivec neboli foštknecht.
Roku 1651 se připomíná samostatné hájemství Hlavenské, o
kterém se píše: „Mezi třemi Hlavny je něco luk až blízko
ke Konětopům, které se všechny pro dvůr Jeho Milosti
Císařské klidí a odtud také, co zapotřebí, pro zvěř dává.“
Tehdy byly také u Sudova Hlavna zřízeny dvě bažantnice,
velká a malá „s trojími náspy bažantími“. Malá byla pode vsí
tam, kde je nyní č.p. 16 a velká v místech, kde jsou nyní
usedlosti č.p. 67, 12, 49 a dále až ke Kostelnímu Hlavnu. V
bažantnicích byly vysázeny i „štěpy hruškové a jiné, za
ovoce peníz stržený pořizován byl zásyp pro zvěř vysokou,
černou a bažantí“. Dodnes se v tomto místě říká V
Bažantnici.
Od 18. století bylo Sudovo Hlavno sídlem revírního
forštknechta. „Fořtovna“ byla prodána r. 1778. V bývalé
bažantnici mezi obojím Hlavnem byla zbudována r. 1838
jednopatrová myslivna, v níž měl příbytek lesní pro revír
Dlouhého běhu. Krajina katastru obce Sudovo Hlavno se
rozprostírá v oblasti posledního výběžku polabské roviny,
která zabíhá až pod ves. Ze šíře od Staré Boleslavi se
rovina zužuje k severovýchodu až pod vrch Cecemín, na severu
je ohraničená lesem Dlouhým během a vzestupující terénní
vlnou obce Mečeříž, jež stoupá hned od silnice ze Sudova do
Kostelního Hlavna. Východ tohoto nížinovitého zálivu uzavírá
návrší Hlavenec, které se svažuje mírně k jihu k Labi.
Geologicky náleží tento kraj ke křídovému útvaru jizerskému.
V severní části katastru se hojně vyskytuje opuka. Dříve se
tu v místech, kde se podnes říká Ve Skále, lámal kámen a
používal se jako stavební materiál. Lomy později posloužily
jako skládka odpadu a v současné době jsou již srovnány s
okolním terénem. Severní část katastru vznila větráním
opuky, půda je tu sypká, prašná – odtud pochází i místní
název na Prachách.
Jižní část katastu je úrodná rovina, obsahující bahnité
naplaveniny temné barvy – odtud místní název Černava. Místy
jsou to naplaveniny i písčité, vesměs vlhké půdy. Býval tu i
obecní pískovník. Tato rovinatá část bývala často
zaplavována, byla zbahněná, takže ani pole v těchto místech
nemohla být obdělána. Močálovitý pruh začínal pod Hlavencem
a táhl se hlavnovským, lhoteckým i dříským katastrem až ke
Konětopům. Pro časté záplavy a stoupání spodních vod nemohly
děti z Hlavence a Konětop v období jarních a podzimních
dešťů do Kostelního Hlavna do školy. Tyto obce proto
vybudovaly vlastní školní budovy. Pozemků z této oblasti se
často využívalo jako pastvin, které patřily všem jmenovaným
obcím. Pastviny nebyly katastry přesně ohraničeny a vznikaly
o ně spory, které se někdy rozhodovaly až v krvavých
půtkách. Roku 1884 bylo ustaveno vodní družstvo pro úpravu „hlavnovského
potoka“, které v průběhu let pozemky odvodnilo a učinilo z
nich nejúrodnější část katastru. Počátek k těmto pracem
položili občané Sudova Hlavna, kteří v r. 1884 svolali
zástupce obcí do Dřís k poradě. Po dlouhých počátečních
neshodách vyslala zemědělská rada inženýra, „aby shlédl
kraj“, byly vypracovány plány melioračních prací i
rozpočet. Do regulace bylo přijato celkem 1120 jiter půdy,
9760 do meliorace. Náklad obce činil 22 300 zlatých. Z
veřejných fondů byla poskytnuta subvence 110 000 zlatých.
Kapitál se splácel po dobu 50 let. |
